Rubrika: Co otřásá hradem

Když jsem před nedávnem psala článek o soutěžích, chtěla jsem prezentovat názor svůj a vybraných studentů. A v komentářích se pak dozvědět, zda s námi ostatní souhlasí či ne. Bylo mi jasné, že ne všem se můžu zavděčit. Ale zaujala mě jedna věta z rozhovoru se supervizorem soutěží Davidem Nekromacerem, kterou jsem pak zopakovala v komentářích: „A jak by se dalo motivovat profesory k vypisování soutěží?“ Po delším uvažování jsem se rozhodla, že zkusím vyzpovídat pár profesorů a pokusím se z nich dostat, co by museli „obdržet“, aby začali více soutěží vypisovat.

Sotva tři a půl hodiny (v době realizace článku) od začátku zápisu a v některých třídách už je plně obsazený stav. Co si o tom myslí profesoři plných tříd?

…aneb pojďme se podívat do časů, kdy se Denní věštec jmenoval ještě Denní Věštec a po prériích se honila stáda divokých Werewolfů.

Předchozí dva články, které jsem napsal o Soubojovém klubu, vycházely z názorů zkušených členů. Tentokrát jsem se rozhodl oslovit naopak ty, kteří v něm strávili školní rok poprvé. Připojil jsem i dotaz na sklepení, které je s klubem úzce propojené.

Také jste si všimli, že aktivita kolejních duchů nějak upadá? Já jsem si toho všimla poprvé v momentě, kdy přijel Koloděj. Splnila jsem všechny magíky až na dva, „Vař, kotlíku, vař!“ a „Skřetí neposeda“. A můžete hádat proč! Ano, za celých 14 dní jsem na hradě ducha nepotkala. A to bylo v době, kdy jsem na hradě trávila téměř 24 hodin denně.

Již před nějakým časem se toto téma v Denním věštci objevilo a mělo patřičný účinek. Profesoři se začali snažit a komenáře psát opravdu ke každému úkolu a odevzdané eseji. Bohužel ono prvopočáteční nadšení opadlo a profesoři komenáře znovu psát přestali, resp. přestávají. Takže když mi letos přišlo ohodnocení úkolů a esejí a většina z nich komenář postrádala, nebylo to zklámání jistě jen pro mě.

V uplynulých týdnech došlo ke dvěma změnám na významných postech naší školy. V redakci jsme se prozatím nedostali k tomu, abychom o nich napsali, což se nyní pokusím napravit.

V soubojovém klubu se chce každý zlepšovat. K tomu je potřeba naučit se novým kouzlům. Jak známo, existují kouzla tří stupňů. První lze používat neustále, druhé a třetí podle úrovně koncentrace, kterou soubojník má. Když mu klesne, musí si ji obnovit jedničkovými kouzly. Přes toto omezení jsou dvojková a trojková kouzla oblíbená. Všichni je chtějí umět, neboť jsou silnější. K jejich naučení však člověk nejprve musí znát přinejmenším jedno kouzlo nižšího stupně od každého živlu, tedy ohně, vody, země, vzduchu a astrálu. A zde narážíme na problém hvězdáře.

Po několika letech usilovné práce opouští dosavadní vedoucí a hlavní návrhářka Příčnou ulici. Za dobu svého působení zvládli bezpočet kolekcí a uspokojili mnoho kolejních i profesorských objednávek.

Jako kterékoli jiné odpoledne jsem posedávala ve Velké síni, psala úkoly a nabírala fazolky do úst plnými hrstmi.

O vyjádření jsme požádali i slečnu Innelu Craenovou, bývalou vedoucí spolku Skrývanka pod Magnólií.