Rubrika: Co otřásá hradem

V soubojovém klubu se chce každý zlepšovat. K tomu je potřeba naučit se novým kouzlům. Jak známo, existují kouzla tří stupňů. První lze používat neustále, druhé a třetí podle úrovně koncentrace, kterou soubojník má. Když mu klesne, musí si ji obnovit jedničkovými kouzly. Přes toto omezení jsou dvojková a trojková kouzla oblíbená. Všichni je chtějí umět, neboť jsou silnější. K jejich naučení však člověk nejprve musí znát přinejmenším jedno kouzlo nižšího stupně od každého živlu, tedy ohně, vody, země, vzduchu a astrálu. A zde narážíme na problém hvězdáře.

Po několika letech usilovné práce opouští dosavadní vedoucí a hlavní návrhářka Příčnou ulici. Za dobu svého působení zvládli bezpočet kolekcí a uspokojili mnoho kolejních i profesorských objednávek.

Jako kterékoli jiné odpoledne jsem posedávala ve Velké síni, psala úkoly a nabírala fazolky do úst plnými hrstmi.

O vyjádření jsme požádali i slečnu Innelu Craenovou, bývalou vedoucí spolku Skrývanka pod Magnólií.

Nečekaný odchod Innely Craenové z postu šéfky spolku Skrývanka pod Magnólií přinesl bradavické veřejnosti nemálo otázek.

Kdo se stane novou šéfkou? Jak to bude dál se Skrývankou? Bude spolek fungovat? Na tyto otázky, ba ještě na mnohem více, nám odpoví Angelica Arless, která zřejmě získala největší důvěru své předchůdkyně.

Je za tím něco více než důvěra? Souvisí to s náhlým odlehčením bankovního konta nové šéfové?

Po přečtení článku „Bude zima, bude mráz“ se mi splašila varovná čidla. Ozvěny jejich zoufalého vřískotu mi ještě teď trhají mozek z hlavy a jestli okamžitě nepředám jejich slova dál, hlava mi praskne a školníka omejou, až bude muset ten nepořádek uklízet.

Za několik málo okamžiků udeří zima. A co my s tím, říkáte si, však máme krby a bude nám teplo. Omyl! V Nebelvíru, Zmijozelu a ve sborovně se netopí.

Zmijozelští chodí po hradě a s psími pohledy prosí o malou almužnu, aby nezmrzli. Nebelvírští se prozatím tváří, že se nic neděje a že v nejhorším ostříhají nějakého lva nebo Ladardovy bobry z farmy. Profesoři se spokojeně usmívají, jim zima nebude. Chcete vědět, čím to?

Víte, to jsem jednou takhle přemýšlela (no vážně, i mně se to občas stane) a upoutal mě článek o kachně pana ředitele, že zase něco provedla. Nedalo mi to a začala jsem uvažovat, kde takhle chytrou a ukecanou kachnu jenom našel. Jak k ní vůbec přišel. A pak mě to trklo, kdo že to je!

Už od prvního dne na Hogwarts mě uchvacovala spousta věcí. Velká síň, Prasinky, Příčná ulice a mnoho dalšího. Zdejší možnosti se zdály jedna lákavější než druhá. Plně jsem užívala všech vymožeností a výdobytků vysokého umění programátorského. Soutěže, Prasinky, Příčná ulice, pak zase soutěže a soutěže a nakupování a zase soutěže. Nenápadně jsem se rozhlížela po svých nováčkovských kolezích. Jen velmi málo z nich udělalo více soutěží než by se dalo spočítat na prstech jedné ruky a někteří jako by byli postavou na hradě, ale duchem někde jinde. Považovala jsem tento stav za pouze přechodnou formu transformace do vyšší, aktivní formy virtuálního života, zkrátka předěl mezi aktivitou a vymazáním. To jsem však ještě netušila, že fenomén existence těla bez duše dosahuje na hradě ještě mnohem děsivějších rozměrů. Zombíci se ve Velké síni potulují i za bílého dne!

Tolik očekávaná, tolik překvapivá.

Předevčírem, dne 3. září, zhruba kolem jedné hodiny ráno, se mi stalo něco zvláštního. Odcházela jsem z Velké síně, když mi cestu zastoupila kachna. Myslela jsem, že se mi to zdá, ale štípla jsem se do ruky a stále jsem ji viděla. Chtěla jsem ji obejít a zmizet, ale promluvila na mě… a pak už jsem nepřestávala zírat.

Doposud neznámá skupina pachatelů přepadávala ve čtvrtek bradavické sovy.

Po událostech s vyšetřováním se ve Velké síni shlukl hlouček studentů, kteří ihned začali nevšední události komentovat.

Již několik týdnů můžeme na hradě vidět lososové tváře – nové studenty, které ještě Moudrý klobouk nestihl zařadit ani do jedné z kolejí. Jak si stojí nováčci mezi ostatními studenty? Těší se na ně, nebo se spíše uzavírají do sebe? Také proto, že patřím mezi takzvané lososové tváře, položila jsem několika již zařazeným studentům pár zvídavých otázek.

Dříve velmi diskutované téma. Dnes už téměř nepovšimnuté. Snad tomu nepřispívá fakt, že Mrzimor – dřívější „outsider“ v tomto měřítku – je na tom dnes nejlépe. (Nebo „nejlépe?“) Řeč je přirozeně o obsazení kolejí.