Rubrika: Co otřásá hradem

Před časem jsem se ptal několika studentek vstupujících do třetího ročníku, jak se těší na Soubojový klub. Nyní mě zajímalo, zda je souboják něčím překvapil, zda je takový, jak si ho představovaly, zda tam rády chodí a zda snadno hledají soupeře. Pokud chcete znát jejich soubojové osudy, čtěte dále.

Úderem půlnoci na 1. březen 2012 byl slavnostně vyhlášen čtvrtý ročník velkolepého klání Sedmiboje. Nyní mají koleje týden na to, aby ze svých řad nominovaly pět těch nejlepších. A protože rozhodnutí vhodit své jméno do Poháru nepatří mezi nejsnadnější, rozhodli jsme se projít si nová pravidla, aby si čtenář mohl udělat lepší představu o tom, jak bude letošní Sedmiboj probíhat, a studentům se rozhodování trochu usnadnilo.

Šuškanda a spekulace šířící se hradním zdivem již nějaký ten pátek hovořily o velkolepém hogwartském klání letošního školního roku. Vzduch však opanovávala nejistota. Který z vyvolených to bude? Bradavická čtyřka? Sedmiboj? Triwizard Tournament? Denní věštec nelenil a našel odpověď. Spolu s ní přináší i první exkluzivní informace o Sedmiboji Léta 2012.

V loňském roce se změnila pravidla Soubojového klubu. Cílem bylo zabránit tomu, aby stejní soupeři bojovali neustále jen proti sobě, přimět všechny, aby soupeře střídali. Rád bych se podělil o několik osobních zkušeností, které s touto změnou mám.

V předchozích článcích jsme se dozvěděli pár podrobností o Leteckém dni. Mám pro vás takový menší dodatek a krátké rozhovory.

Šéfredaktorka DV mi dala za úkol připravit článek o tom, jak si vede pan Cihlička na místě správce Příčné ulice. Jako správná žurnalistka jsem se do toho hned pustila, připravila si všelijaké zvědavé dotazy a oslovila jak pana Cihličku, tak i některé zákazníky – a tak mi také přišlo na mysl, že ani nevím, jak to teď na PU vypadá s návrháři, když madam Niam tento post nedávno opustila…

A tak jsem ke svému překvapení zjistila, že madam Niam i Tir-na-nog je nyní otitulována jako Majitelka salónu NiT.

17. února jsem něco po druhé hodině odpolední vešla do Velké síně a z nenadání jsem se ocitla téměř u stropu. Kolem mě poletovali studenti a studentky a já se jen tak tak stačila vyhýbat předmětům, které kroužily napříč síní.
To byl ovšem jen začátek…

V posledních dnech jsou obyvatelé bradavického hradu opět konfrontováni s Azkabanem, a to buď jako zatčení, nebo pozorovatelé. Několik zaměstnanců naší školy bylo předvedeno k výslechu ve věci podezření z držení černomagických předmětů. Má na takovýto zásah Ústředí bystrozorů právo?

Do sedmého ročníku jsem se vůbec netěšil. Čekají tam OVCE.
Když jsem byl ve druhém, těšil jsem se nesmírně do třetího. Čekal mě tam Soubojový klub.

Když jsem dnes přišla do školy, zjistila jsem, že azkabanští strážní, nevalně známí mozkomorové, mají zase koho hlídat a vyslýchat. A to hned tři profesory naší školy.

Když jsem před nedávnem psala článek o soutěžích, chtěla jsem prezentovat názor svůj a vybraných studentů. A v komentářích se pak dozvědět, zda s námi ostatní souhlasí či ne. Bylo mi jasné, že ne všem se můžu zavděčit. Ale zaujala mě jedna věta z rozhovoru se supervizorem soutěží Davidem Nekromacerem, kterou jsem pak zopakovala v komentářích: „A jak by se dalo motivovat profesory k vypisování soutěží?“ Po delším uvažování jsem se rozhodla, že zkusím vyzpovídat pár profesorů a pokusím se z nich dostat, co by museli „obdržet“, aby začali více soutěží vypisovat.

Sotva tři a půl hodiny (v době realizace článku) od začátku zápisu a v některých třídách už je plně obsazený stav. Co si o tom myslí profesoři plných tříd?

…aneb pojďme se podívat do časů, kdy se Denní věštec jmenoval ještě Denní Věštec a po prériích se honila stáda divokých Werewolfů.

Předchozí dva články, které jsem napsal o Soubojovém klubu, vycházely z názorů zkušených členů. Tentokrát jsem se rozhodl oslovit naopak ty, kteří v něm strávili školní rok poprvé. Připojil jsem i dotaz na sklepení, které je s klubem úzce propojené.