
Léto začalo a s ním i prázdniny, je tedy čas na letní úvahu…
Neděle večer a studenti šílí. Opět se blíží ta prokletá noc, kdy spousta z nás dopisuje na poslední chvíli úkoly…

Nedávno se ve Velké síni strhla debata na téma „proč hrajete vlastně ty hry na počítači?“ a já jakožto hráč veterán jsem se musel zapojit. V následujícím článku se pokusím čtenářům svůj názor na toto zajímavé téma shrnout, takže o jádro této již proběhlé diskuze nejspíše nepřijdete…

Dvě zkratky, zdánlivě naprosto identické a snadno zaměnitelné. Avšak zdání klame! A jelikož si to mnozí obyvatelé hradu neuvědomují, tak přichází na pomoc tento článeček, který vám vše vysvětlí.
Proč by právě kalhoty mohly být důvodem nízkého počtu chlapců na hradě? Dívky to mají těžké, ale chlapci? Kolikrát ještě těžší…

Každý to alespoň jednou zažil – přijde do Velké síně a tam pár lidí, kteří debatují o tom, kolik dostali za tu a tu soutěž. A přitom si stěžují, jak dostali malou odměnu, i když v zadání bylo slíbeno víc. Mají na to ale právo?
Zase tu jsou Vánoce a přinášejí s sebou všechno to hezké. Svíčky na adventním věnci už hoří, hrad i přilehlé pozemky už zasypal sníh, dárky už máme téměř sehnané. Ale k Vánocům patří i dobré jídlo. A tak spousta z nás opět řeší dilema…
Jste nachlazení, nemocní, je vám špatně? Přijďte si popovídat na ošetřovnu. Ale kolik z nás si skutečně přijde popovídat a ne zaspamovat?
Před časem jsem měl nezvykle upřímný hovor s jedním kamarádem. A to mě přivedlo k tomuto tématu…
Co pro mě Denní věštec znamená? Co mi bere, co mi naopak dává? A co vlastně jeho prostřednictvím dávám světu já?
Vánoce, svátky klidu, míru a lásky přicházejí. A tak vás mudlové ženou do svých obchodů, kde s úsměvem na tváři hledáte, co koupit bližním. Ve skutečnosti vás však sžírají pochybnosti o tom, zda koupíte to pravé a do toho hraje pohodová hudba. Čas běží, Štědrý den se blíží a v mudlovské bedně slyšíte, že ideální dárek je to či ono. A tak opět vyrážíte mezi davy a hledáte a hledáte…
Je podvádění špatné? Co tím vlastně získáme, nebo spíše ztratíme?
Tak jsem se zase jednou odebral do Ďáblovy jámy…