Rubrika: Nezařazené

Určitě jste si toho také všimli. Když z Příčné ulice zmizel obchod s luxusními společenskými šaty Twilfitt a Tattings, bylo nám studentům slíbeno, že se tito dva obchodníci vrátí vždy před nějakou důležitou událostí. Tak se ptám – kde byli před závěrečnou slavností?
A co je horšího, na Příčné jsme, jak se zdá, zamrzli o Velikonocích.

Prázdniny jsou v plném proudu a tak jsme se rozhodly, já a Keša, že se také někam podíváme. Protože Keša celý rok nadšeně vykládá o studiu mudlů, naše volba padla na mudlovský svět.

První den, kdy byly brány hradu otevřeny nováčkům, se mi podařilo vyzpovídat Theres Phoenix Mahlerovou. Co o sobě prozradila?

Návštěvní místnost, po celý školní rok klidná a tichá, se nejméně týden před registrací změní v hlučný prostor plný napětí.
Než se na vývěsce ukázalo přesné datum otevření registrace, nováčci alias lososi chodili pouze nakukovat a kontrolovat. Ale jak bylo datum jisté, běželi do svých mudlovských příbytků pro termosky, spacáky, ba dokonce i stany. Kdo se nevešel do altánu před hradní bránou, zakempil pod jedním ze stromů.

Už delší dobu přemýšlím o tom, jak málo toho víme o skřítcích. Nemyslím tím nutně o skřítcích domácích, ti jsou jen jedním druhem z mnoha. Jsme s nimi v každodenním kontaktu, víme o nich dost. Byť zdaleka ne všechno. Avšak myslet si, že existují pouze oni, by bylo chybné.

Kolem těchto bodů se posledních pár měsíců točily mé úvahy, až jsem se nakonec rozhodla, že se pustím do hlubšího průzkumu, jak to s těmi skřítky vlastně je.

Boj o školní pohár se chýlí ke svému koci. Závěrečné eseje už leží déle jak týden týden odevzdány, poslední body sbíráme už jen skrz soutěže. Zatímco první dvě místa se tváří už poněkud stabilně (tomu odpovídá i počet předmětů příslušných kolejí, vedoucí Nebelvír končí rok se 190 předměty, následuje Zmijozel se 173 předměty), o třetí příčku zřejmě ještě nastane lítý boj.

Ohavně vyčerpávající celočarodějné exameny. Tak strašné ale OVCE nejsou, byť procházka růžovým sadem to také není. Co od této zkoušky čekat?

Tento článek je již staršího data. Jeho vydání brzdil skřítek jménem Technický zádrhel. Skřítkovi bylo vynadáno a dostal ponožku.

Jeden by skutečně nevěřil, co všechno se dá v noční Velké síni zažít. Začalo to celkem nevinně.

Pomalu se blíží konec hog roku léto 2012 a nebude dlouho trvat a zase se to na naší škole začne lososovatět. Ale o co mi vlastně jde…

V sobotu, 26. 5. 2012 jsme oslavovali Významný den – Den hůlky. Co nás v ten den překvapilo a potěšilo nejvíce?

Letošní famfrpálová sezóna se chýlí ke konci a můžeme již říci, že to byla „nejrychlejší“ sezóna za celou historii naší školy. Vždyť nejdelší zápas sezóny, alespoň dosud, netrval ani tři hodiny (Zmijozel x Havraspár – čas 2:51:51), nejkratší pak hodinu a kousíček – právě dnes utkání skončilo pouhé čtyři minuty po vypuštění Zlatonky (Zmijozel x Mrzimor – čas 1:4:3 – podrobnější zprávu o tomto zápase připravuje Žlutý Trimeles).

Jistě jste si již všichni všimli, že nám Denní věštec usnul. A nějakou dobu možná ještě spát bude. Proč?

Není snad na světě čaroděj, který by netušil, co se pod zvukomalebným slovem „Beltine“ ukrývá. Svátek ohňů, svátek plodnosti, nových začátku, tepla a vegetace. Čas Rohatého Boha a Paní ze Zelených Lesů.

Jedno pekné popoludnie som sedela vo VS. Vyhrabala som sa z pergamentov a vidím neporiadok. Ako je to možné? Už zase niekto štrajkuje? To hádam nie? Stoly boli obrátené naopak, krb vyhasol a všade ležali zvyšky obeda.

V několika posledních článcích jsem spíše prezentoval názory jiných lidí na Soubojový klub. Tentokrát bych se chtěl podělit jen o svou vlastní zkušenost. Týkat se bude délky soubojů.