Druhý ročník je v plném proudu. Učení přibývá, ale přibývá i nových zážitků a úžasných chvil s přáteli. Jak se daří jezevčici a co nového přinesl podzim? Pojďte, čtěte a sněte spolu se mnou. Deník píše sám život, stačí otáčet ty správné stránky.
Za okny se smráká, sluníčka ubývá, vyhlížíme první sníh a to znamená jediné – blíží se zimní Školní famfrpálové mistrovství. Všechny týmy se už nějaký ten týden poctivě připravují na kolejních trénincích a neodradí je ani nevlídné počasí a nemoci, protože sezóna už je skoro tady a každý chce být co nejlepší a ukořistit pro svou kolej pohár. Já jsem se tedy od pověřených osob jednotlivých týmů rozhodla zjistit, jak na tom koleje jsou a jak jim letos přípravy jdou.
Vůně dlouho louhovaného čaje se line podzimně laděným Godrikovým Dolem jako špageta (nikdy mi ta metaforická přirovnání moc nešla) a když ji následuji, skončím před okny Domu Při zakleté žábě. V protější ulici pyšně stojí Pavlačový domek Na rozcestí pana Orionise, odkud lze drobnohledem přes jezero pozorovat zaneprázdněného pana ředitele v komnatách jeho Zámku prastarých kouzelnic. Domků je tu spousta, některé honosnější, některé vůbec, ale většina je aspoň docela ucházející. Rozhlížím se tak po Godrikově Dole po těch stovkách a tisících galeonů a říkám si, jestli jim to vůbec stálo za to.
V neděli 22. 11. se odehrál první zápas sezóny! Hřiště zaplněné fanoušky, kteří házeli básně z rukávu, Rosmerta, která obsluhovala o sto šest a mnohem víc. Tak se na to pojďme podívat!
S příchodem zimy se ministerští úředníci snaží poprat, jak jen mohou. Svatomartinské husy ale létají z pekáčů kdovíkam a pít sváteční víno se vám může stát osudným. A to zdaleka není ten nejvypečenější problém, který přinesl svatý Martin na bílém koni.
Dopluli, nezranění, unavení, vyčerpaní, ale s úsměvem na rtech. Plní zážitků, takových, kterými umí obdarovat jen Merlin a moře. Mořeplavci odhodili pádla, vypili spousty dýňového džusu a namazali si puchýře na rukou.
Pěkný podzimní den. Podzim ještě ani zdaleka není za námi a nevím jak vás, ale mě opravdu zajímá, jak si ho dovedou užít naši přátelé, profesoři, kolegové a zkrátka všichni tady na hradě! Proto jsem se rozhodla trochu zabrouzdat mezi ostatní a zjistit, kdo je milovníkem podzimu a kdo ho má rád méně. Pojďte se se mnou dozvědět víc o některých obyvatelích našeho kouzeln(ick)ého světa.
Jednoho krásného odpoledne někdy v říjnu asi tak uprostřed jsem zase bloumala chodbami našeho hradu. Již nebylo moc teplo a mé holé nohy bez punčoch mne zábly. Skřítci pomalu chystali dřevo ke krbům, které se pomalu a jistě začaly zapalovat. Sice ještě nebyla úplně zima, ale mezi kamennými zdmi bylo až nepříjemně vlezlo. Úkoly se mi nechtěly dělat, a tak jsem se připloužila do Velké síně. Tam si právě jedna z mých spolužaček studovala nejnovější článek nejen pro mladé čarodějky v Denním věštci. Přímo tento: