Tento článek je již staršího data. Jeho vydání brzdil skřítek jménem Technický zádrhel. Skřítkovi bylo vynadáno a dostal ponožku.

Jeden by skutečně nevěřil, co všechno se dá v noční Velké síni zažít. Začalo to celkem nevinně.

A je to tady! Druhé kolo OH12 (Osobnost Hogwarts 2012) už má svých deset vyvolených, a je pouze na vás, vážení čtenáři, kdo toto prestižní ocenění získá. Z velkého kvanta losovaných jen deset postoupilo do druhého kola. Pojďme si je společně představit!

Zná ji každý, kdo navštěvuje Soubojový klub. Ukazuje pořadí jeho nejúspěšnějších členů. V síni neexistuje jen jeden žebříček, ale hned čtyři. Pojďme se s nimi seznámit a podívejme se zároveň na stupně vítězů v každém z nich.

Pomalu se blíží konec hog roku léto 2012 a nebude dlouho trvat a zase se to na naší škole začne lososovatět. Ale o co mi vlastně jde…

V sobotu, 26. 5. 2012 jsme oslavovali Významný den – Den hůlky. Co nás v ten den překvapilo a potěšilo nejvíce?

Letošní famfrpálová sezóna se chýlí ke konci a můžeme již říci, že to byla „nejrychlejší“ sezóna za celou historii naší školy. Vždyť nejdelší zápas sezóny, alespoň dosud, netrval ani tři hodiny (Zmijozel x Havraspár – čas 2:51:51), nejkratší pak hodinu a kousíček – právě dnes utkání skončilo pouhé čtyři minuty po vypuštění Zlatonky (Zmijozel x Mrzimor – čas 1:4:3 – podrobnější zprávu o tomto zápase připravuje Žlutý Trimeles).

Jistě jste si již všichni všimli, že nám Denní věštec usnul. A nějakou dobu možná ještě spát bude. Proč?

Touto otázkou si jistě láme hlavu spousta kouzelníků. Je sice pravda, že hůlka si volí čaroděje, ale neplatí to tak úplně. Částečně volbu můžeme ovlivnit. Nejprve si u Ollivandera vybereme typ hůlky a až pak hůlkami máváme a zjišťujeme, která nás chce.

Není snad na světě čaroděj, který by netušil, co se pod zvukomalebným slovem „Beltine“ ukrývá. Svátek ohňů, svátek plodnosti, nových začátku, tepla a vegetace. Čas Rohatého Boha a Paní ze Zelených Lesů.

Jedno pekné popoludnie som sedela vo VS. Vyhrabala som sa z pergamentov a vidím neporiadok. Ako je to možné? Už zase niekto štrajkuje? To hádam nie? Stoly boli obrátené naopak, krb vyhasol a všade ležali zvyšky obeda.

V několika posledních článcích jsem spíše prezentoval názory jiných lidí na Soubojový klub. Tentokrát bych se chtěl podělit jen o svou vlastní zkušenost. Týkat se bude délky soubojů.

Velikonoční svátky se v plném proudu (a to i doslova) slavily i u nás. Jak to na hradě a pozemcích vypadalo? Nakoukněte do článku a zjistíte to.

Poslední dobou se mnoho kouzelníků uchyluje k možnosti nechat se zmrazit. Tento rychlý nárust žádostí o lístek do Mrazákolandu v mnohých, kteří tuto možnost ještě nevyužili, vyvolává jisté myšlenkové pochody. On totiž někdo, kdo nebyl v životě ani jednou zmražen, přemýšlí o tom, jaké to je se dostat na místo podobné hogwartskému mrazáku. „Platí jim snad za to?“ nebo „Co když je to lepší? Takové flákání tam je!“ To si nejeden pomyslí při prohlížení nástěnky se žádostmi o zmražení.

Zkoušela jsem se nad tímto tématem také zamyslet. Jsou snad ti, kteří putují do mrazáku, členem nějakého hnutí, o kterém my ostatní nemáme ani páru? Sice nevím, co by v kraji věčného ledu dělali, ale vždycky se nějaký ten důvod najde.

Není tomu tak dávno, co se u našeho hradu objevila nová Aréna Sedmiboje s obrovskou vnitřní plochou pro sedmibojařské úkoly a krásnými novými tribunami pro fanoušky. Už v prvních minutách jejího otevření se zde potloukalo několik čarodějů a čarodějek a zvědavě nakukovali, kde co je.

I já mezi ně patřím. Už jsem se těšila, až to celé začne.

Svátek legrácek a vtipů si dnes užil i náš hrad. Jak to vypadalo?